Historie školy
Historie školní budovy - období české reálky
(čerpáno ze článku Stoletá krasavice Aloise Dohnala)
Dnešním sídlem SPŠ stavební v Lipníku nad Bečvou je budova někdejší české reálky, kterou dodnes připomínají výrazná písmena Č a R umístěná nad vchodovým portálem.
Úsilí o zřízení české školy v Lipníku plně zapadá do velkých snah o národní, společenský a politický vzestup českého národa koncem 19. století. Dvojí budování a otevírání Národního divadla, obnovení České univerzity, zřízení České akademie věd a umění, uspořádání Jubilejní průmyslové výstavy 1891 a další počiny, to vše působilo na růst národního vědomí a sebevědomí i v našem městě. V roce 1886 se jeden ze členů Spolku pro zakládání knihoven v Lipníku a okolí, císařský rada Jan Neff, obrátil osobně na rakouské ministerstvo vyučování, aby byl v Lipníku zřízen nějaký vyšší vzdělávací ústav s vyučovacím jazykem českým. O devět let později stál již Jan Neff spolu s dr. Františkem Brzobohatým, Občanskou jednotou a Školským spolkem u kolébky české střední školy v Lipníku nad Bečvou.
Zakladatelé školy okouzleni pokrokem a rozvojem přírodních věd věřili, že realistickým trendům moderní doby odpovídá typ školy bez klasických jazyků, latiny a řečtiny. Jejich ideálem byla škola s převahou předmětů matematicko-přírodovědných. Tímto typem školy byla právě reálka. Původně muselo stačit provizorium, budova na tehdejší Alžbětině (nyní Losertově) ulici, ale vzápětí byla zahájena příprava stavby nové školní budovy, která by plně odpovídala požadavkům na moderní výuku.
Hlavním činitelem při financování novostavby byla Okresní záložna, první český lipenský peněžní ústav, založený v roce 1883, která nesla hlavní tíhu peněžních nákladů. Nicméně i když byly na budování reálky organizovány veřejné sbírky, dokonce i krejcarovými pokladničkami jako u Národního divadla, nebýt velkého peněžního daru zesnulého lipenského rodáka Augustina Loserta, který na budovu školy věnoval 60 000 K, nebylo by asi možné dovést celou výstavbu budovy do úspěšného konce.
Stavba České reálky byla zahájena 29. března 1897 na pozemku, který Školský spolek zakoupil jako stavební místo již více než rok předtím. Plány zpracoval přerovský stavitel Vilém Žák a posoudil je na České technice profesor Jiří Pacold. Stavitel Žák převzal také provedení celého díla. Svěcení základního kamene se uskutečnilo v neděli dne 4. dubna 1897. První stavba pak pokračovala velmi rychlým tempem a do konce roku byla již pod střechou. Její dokončení v září 1898 znamená, že od položení základního kamene do jejích předání profesorům a studentům neuplynulo ani půldruhého roku.
Slavnost k posvěcení první stavby nové budovy reálky trvala dva dny a vyvrcholila v neděli 25. září 1898. Byla to tehdy pro naše předky v Lipníku a okolí opravdu velká vlastenecká událost. Průvody, shromáždění, ověnčené vozy, večer s lampióny a iluminací, hudba, zpěv národních písní, projevy a provolávání slávy, to vše vyjadřovalo všeobecnou radost nad úspěšným dokončením první etapy stavby. Úplného dokončení se budovy školy dočkala až v následujícím roce, kdy bylo východní křídlo budovy prodlouženo o 15 metrů a nad tělocvičnou byla postavena ještě 2 patra.
Je obdivuhodné, že hotové dílo mělo kromě běžných učeben a kabinetů i dvě kreslírny s rozptýleným severním osvětlením (jednu pro kreslení "z volné ruky" a jednu, tak zvanou rýsovnu, pro kreslení geometrické), dále "síň pro vyučování fyzice s velkou světnicí na sbírky fyzikálních pomůcek učebných" a s pracovnou pro učitele, "lučební síň se světnicí pro učebné pomůcky" s dvěma laboratořemi a destilační kuchyní a přírodopisný kabinet s pracovnou pro učitele.
Veškerý náklad na stavbu budovy reálky činil 206546 K (pro srovnání rohlík stál tehdy 3 haléře, pecen chleba 80 haléřů, sklenice lipenského piva 12 haléřů, přerovského 14 haléřů, polévka v hostinci 10 haléřů).
První školní rok začal v září 1898 a na škole začalo působit 6 vyučujících. Školou s plným počtem tříd se reálka stala ve školním roce 1901/02, kdy se na ní konaly také první maturitní zkoušky (písemné 2. června a ústní 24. - 25. července 1902). Po několika klidných letech se po vypuknutí 1. světové války v říjnu 1914 musela škola během 24 hodin vyklidit a na 1 rok přeměnit v infekční nemocnici. Při té příležitosti zde bylo zavedeno elektrické osvětlení, teplá voda a nové sociální zařízení se splachovadly.
Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 se zahájily práce na provádění a dokončení trvalé výzdoby vnitřních prostor. K soše Jana Ámose Komenského v prvním patře před ředitelnou postupně přibyly nástěnné kopie kolorovaných kreseb Mikoláše Alše a olejů Joži Úprky, dále zde byl na konci dlouhé chodby ve druhém poschodí zastoupen francouzský malíř Eugen Delacroix se svým slavným obrazem Socha vedoucí lid a v prvním poschodí významný italský renesanční umělec Michelangelo Buonarroti. Nad vchodem to tělocvičny byl umístěn kruhový obraz bronzového Diskobola řeckého antického sochaře Myróna. Z nich se do dnešních dnů dochovaly pouze Alšův Svatý Václav, Jan Žižka z Kalicha - Jménem Páně a nástěnný obraz slavné Michelangelovy plastiky Mojžíš, to vše v provedení profesora Pavlity.
Během okupace však byla tato střední škola postupně úplně zlikvidována. Inventář reálky - sbírky, pomůcky, nábytek, profesorská a žákovská knihovna - byl odvezen do hranického gymnázia, úřední akta s archivem byla předána do reálného gymnázia v Přerově, kam také přešla podstatná část profesorů a studentů. V posledních měsících války bylo v budově ubytováno německé vojsko a Todtova německá pracovní organizace. Ta se podepsala na úplném zničení tělocvičny tím, že zde prováděla ustájení a porážení dobytka. Po osvobození zůstalo v dobrém stavu pouze první poschodí, kde sídlil soud, a snad dvě místnosti v přízemí, ve kterých byla umístěna německá knihovna a čítárna.
Následky okupace byly postupně odstraňovány společným úsilím profesorů, zaměstnanců a žáků za pomoci některých lipenských závodů, takže od 1. září 1945 mohla památná budova opět sloužit svému původnímu poslání. Novým uživatelem neorenesanční budovy se stala v roce 1953 Střední průmyslová škola stavební, která je dodnes jejím dobrým dědicem a správcem, a od července 1976 ji najdete ve státním seznamu chráněných nemovitých památek.